dnes je 14.6.2024

Input:

Právní základ pracovnělékařských služeb

4.10.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1
Právní základ pracovnělékařských služeb

JUDr. Anna Janáková

Nadnárodní právní dokumenty

Úmluva mezinárodní organizace práce č. 161

Základem právní úpravy pracovnělékařských služeb (dále též „PLS”) je na úrovni Mezinárodní organizace práce, jejímž členem Česká republika je, úmluva č. 161 z roku 1985. Úmluva vstoupila pro tehdejší ČSSR v platnost po zapsání její ratifikace v roce 1988, a to jejím vyhlášením vyhláškou č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161). Nástupnická Česká republika ji po svém vzniku v roce 1993 následně převzala do svého právního řádu.

Úmluva č. 161 stanoví zásady vnitrostátní politiky, formuluje úkoly, které by měly zajišťovat závodní zdravotní služby. Úmluva ukládá organizacím (firmám) povinnost zavést závodní zdravotní služby a reguluje možnosti jejich organizování. Dále stanoví povinnost spolupráce zaměstnavatele, zaměstnanců a jejich zástupců se závodními zdravotními službami. Úmluva dále stanoví předpoklady činnosti závodních zdravotních služeb (multidisciplinárnost služeb, spolupráce s ostatními službami, požadavky na personál a na jeho kvalifikaci, požadavek pracovní nezávislosti na zaměstnavateli, pracovnících a jejich zástupcích).

Jedním ze základních principů je, že dohled na zdraví pracovníků ve vztahu k práci nesmí být pro pracovníky spojen se ztrátou na výdělku; musí být bezplatný a konat se pokud možno v pracovní době.

Úmluva stanoví informační povinnosti mezi zaměstnavatelem, zaměstnanci a zdravotními službami. Podle úmluvy stát určí úřad nebo úřady, které budou vykonávat dozor nad závodními zdravotními službami.

Úmluva č. 155

Druhou úmluvou Mezinárodní organizace práce, která se dotýká pracovnělékařských služeb, je úmluva č. 155 z roku 1981, která byla tehdejší ČSSR ratifikována a vyhlášena vyhláškou č. 20/1989 Sb., o Úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155). Po vzniku České republiky v roce 1993 byla rovněž převzata do jejího právního řádu.

Úmluva č. 155 v čl. 7 stanoví, že ve vhodných intervalech je třeba prověřovat mimo jiné stav zdraví pracovníků, a to buď v celé šíři, nebo určité oblasti. Smyslem je zjistit nejzávažnější problémy a včas stanovit účinné způsoby k jejich zvládnutí.

Směrnice 89/391/EHS

Základem právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v Evropské unii a v České republice, která je jejím členem, je směrnice Rady 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví (dále též „BOZ”) zaměstnanců při práci. Tato směrnice stanoví právní rámec pro jednotlivé samostatné (nebo též dílčí) směrnice, které jsou a nadále budou na jejím základě vydávány a které se soustředí na specifická rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků na pracovišti. Samostatných směrnic je dnes téměř dvacet. Pro svůj všeobecný charakter bývá směrnice 89/391/EHS označována též jako směrnice rámcová.

Jedním z pilířů právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále též „BOZP”) v citované rámcové směrnici je zdravotní dohled na zdraví pracovníků v souvislosti s prací. Zdravotnímu dohledu je věnován článek č. 14, který požaduje:

  • aby byla přijata opatření pro zajištění vhodného dohledu nad zdravím zaměstnanců ve vztahu ke zdravotním a bezpečnostním rizikům, kterým jsou v práci vystaveni,

  • aby se zaměstnanec, pokud si to přeje, mohl podrobit lékařské prohlídce pravidelně.

Lékařské prohlídky v souvislosti s prací mohou tvořit součást státního systému zdravotní péče.

Národní legislativa v prvním desetiletí po sametové revoluci

Snaha vydat na počátku devadesátých let minulého století samostatný zákon o závodní zdravotní péči nenašla dostatečnou politickou vůli a odezvu v proudu zásadních legislativních přeměn přechodu státního plánovitého hospodářství na tržní ekonomiku a svobodné podnikání ve volné soutěži.

Novela zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu

Základní principy závodní zdravotní péče tak, jak vycházejí ze shora uvedených nadnárodních právních dokumentů, byly do legislativy zakotveny alespoň novelou tehdejšího zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jednalo se zejména o ustanovení § 9, § 18a, § 35a a § 40 tehdejšího zákona č. 20/1966 Sb., která byla základem právní regulace závodní zdravotní péče až do 31. března 2013.

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, stanovil, že závodní preventivní péče zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce a prevenci úrazů. Zákon stanovil výčet výkonů a pracovnělékařských prohlídek, na které se vztahovaly úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, náležel (a dosud náleží) krajské hygienické stanici státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zaměstnavatele zajistit závodní preventivní péči a nad povinností zaměstnavatele poskytovat zařízení závodní preventivní péče informace nutné k ochraně zdraví při práci. Bylo stanoveno, že krajská hygienická stanice má podle zákona č. 258/2000 Sb. oprávnění přezkoumávat na návrh zaměstnavatele opatření zařízení závodní preventivní péče ohledně žádosti zařízení závodní preventivní péče, aby zaměstnavatel zabezpečil neprodleně mimořádná měření faktorů pracovních podmínek.

Se zdravotním dohledem také úzce souvisela právní úprava kategorizace prací a rizikových prací, jejíž právní rámec je právě součástí zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Pro rizikové práce měly krajské hygienické stanice kompetenci stanovit minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek, minimální náplň a termíny periodických lékařských preventivních prohlídek a minimální náplň vstupních a výstupních lékařských preventivních prohlídek, pokud je nestanovily zvláštní právní předpisy, stejně jako lékařské preventivní prohlídky po skončení rizikové práce, pokud šlo o takové vlivy pracovních podmínek, které by se mohly nepříznivě projevit i po delší době (dále též „následné lékařské preventivní prohlídky”).

Směrnice o posuzování zdravotní způsobilosti k práci

Jediným obecným právním předpisem pro pracovnělékařské prohlídky zůstávala směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrované v částce 2/1968 Sb.), ve znění směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 17/1970 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrované v částce 20/1970 Sb.).

Z ústavních důvodů nebylo možné ji novelizovat a postupně vedle ní začaly být vyhlašovány jiné právní předpisy, které regulovaly zdravotní způsobilost k práci pro specifické činnosti. Směrnice byla zrušena až po zdravotnické reformě vyhláškou č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Legislativa České republiky po 1. lednu 2012

Zdravotnická reforma 2012

Až v závěru roku 2011 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v opakovaném hlasování balíček zákonů upravujících nově zdravotní služby.

Soubor zákonů, který se podařilo v závěru roku 2011 v Parlamentu schválit, přinesl nejen rozsáhlou kodifikaci poskytování zdravotních služeb, ale též novou koncepci pracovnělékařských služeb, která nahradila dosavadní závodní preventivní péči. Pracovnělékařských služeb (dále též „PLS”) se dotýkají především zákony č. 372/2011 Sb. a č. 373/2011 Sb.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách

Zákon o zdravotních službách (dále též „ZoZS”), je zákon kodexového typu, který obsahuje obecnou právní úpravu poskytování zdravotních služeb, zavádí novou terminologii, stanoví základní podmínky poskytování zdravotních služeb, upravuje postavení poskytovatele zdravotních služeb, pacienta a jejich vzájemné vztahy; definuje druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti a podle účelu jejího poskytnutí, formy zdravotní péče, reguluje nakládání se zdravotnickou dokumentací, upravuje kontrolu poskytovatelů v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, postup při vyřizování stížností, stanoví správní delikty poskytovatelů pracovnělékařských služeb a další.

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

Zákon o specifických zdravotních službách (dále též „ ZoSZS”), zavádí mimo jiné pracovnělékařské služby. Stanoví obsah pracovnělékařských služeb, kdo je poskytuje, ukládá povinnosti zaměstnavateli, zaměstnanci i poskytovateli PLS, obecně upravuje pracovnělékařské prohlídky, upravuje uznávání nemocí z povolání. Zákon č. 373/2011 Sb. řeší také posudkovou péči a mimo jiné lékařské posudky ohledně zdravotní způsobilosti k práci a posuzování a uznávání nemocí z povolání.

Vztah zákona o zdravotních službách a ZoZS

Zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách mají vztah obecného předpisu a speciálního předpisu. Oba zákony vyjadřují svůj vzájemný vztah výslovně v těchto ustanoveních:

  • § 119 ZoZS: „Ustanovení tohoto zákona se použijí na poskytování specifických zdravotních služeb, nestanoví-li zákon o specifických zdravotních službách a jinak.”

  • § 2 odst. 2 ZoSZS: „Ustanovení zákona o zdravotních službách se v souvislosti s poskytováním specifických zdravotních služeb použijí, pokud tento zákon nestanoví jinak.”

Pracovnělékařské služby jsou jednou ze specifických zdravotních služeb, a jejich zásadní právní úprava je obsažena právě v ZoSZS.

Na základě obou shora uvedených zákonů byla vydána řada

Nahrávám...
Nahrávám...