dnes je 28.3.2024

Input:

Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství

8.12.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.1.2.4
Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství

JUDr. Magda Václavíková

Zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody

Článek 8 Listiny základních práv a svobod zaručuje a chrání osobní svobodu každého jednotlivce. K omezení takto ústavně zakotveného práva na osobní svobodu může dojít pouze za podmínek stanovených zákonem.

Podle 6. odstavce uvedeného článku Listiny musí být opatření spočívající v převzetí nebo držení osoby v ústavní zdravotnické péči bez jejího souhlasu oznámeno do 24 hodin soudu, který o tomto umístění následně rozhodne, a to do 7 dnů od převzetí osoby do ústavu.

Případy, kdy lze osobu hospitalizovat bez jejího souhlasu nebo souhlasu jejího zákonného zástupce, pokud není plně svéprávná, jsou uvedeny v ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o tři okruhy situací – zaprvé pokud zdravotní stav pacienta vyžaduje neodkladné poskytnutí zdravotní služby a zároveň pacientovi neumožňuje, aby o poskytnutí služby rozhodl sám, zadruhé pokud pacient jevící známky duševní poruchy nebo pod vlivem návykových látek bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo své okolí a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak než hospitalizací a zatřetí na základě pravomocného soudního rozhodnutí.

Soud takto může pacientovi uložit povinnost podstoupit ochranné léčení formou lůžkové péče, vyšetření zdravotního stavu podle zákona o zvláštních řízeních soudních nebo trestního řádu nebo povinnou izolaci, karanténu nebo léčení v případech stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, resp. přílohou č. 2 vyhlášky č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se například o antrax, choleru, přenosnou dětskou obrnu, pertusi v akutním stadiu a o další infekce, které podléhají hlášení Světové zdravotnické organizaci.

Samotné řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, tedy takzvané detenční řízení, je upraveno v ustanoveních § 66 až § 84 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Zdravotní ústav je povinen do 24 hodin od umístění pacienta bez jeho souhlasu, od odvolání souhlasu s hospitalizací nebo od omezení volného pohybu pacienta oznámit soudu, v jehož obvodu se nachází, že došlo k omezení svobody člověka. Pokud by zdravotní ústav tuto povinnost porušil, návrh na zahájení řízení by mohl podat i sám pacient, a to i v případě, že se jedná o pacienta s omezenou svéprávností a jeho opatrovník souhlas s hospitalizací udělil.

Soud je povinen rozhodnout v krátké lhůtě 7 dnů, nenařizuje proto ve věci jednání, ale tzv. jiný soudní rok, který se většinou koná přímo ve zdravotnickém ústavu. Během něj je povinen vyslechnout pacienta, ošetřujícího lékaře a další osoby s cílem zjistit, jestli k převzetí došlo ze zákonných důvodů. Kdyby tomu tak nebylo, zdravotnický ústav by musel pacienta bezodkladně propustit.

Pokud soud rozhodne, že převzetí bylo v souladu se zákonem a trvají jeho důvody, pokračuje následně v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení pacienta ve zdravotním ústavu, přičemž příslušný rozsudek musí být vynesen do 3 měsíců od rozhodnutí o přípustnosti převzetí do ústavu. V tomto řízení již soud není omezen tak těsným časovým limitem, a proto může provést standardní dokazování. Soud jmenuje znalce, jehož úkolem je posoudit zdravotní stav pacienta a zjistit, zda je držení ve zdravotním ústavu nutné, přičemž znalcem musí být pro zabezpečení nestrannosti posouzení lékař, který nepracuje v dotčeném zdravotním ústavu. Pacient musí být v řízení zastoupen, a to buď zástupcem, kterého si zvolí, nebo mu soud jako opatrovníka pro toto konkrétní řízení určí některého advokáta, tak aby byla zajištěna ochrana pacientových práv.

V rozhodnutí potom soud stanoví, zda je další držení přípustné a po jakou dobu může trvat. Pokud není stanovena doba kratší než 1 rok, uplynutím 1 roku od vyhlášení účinnost rozsudku o přípustnosti dalšího držení automaticky zaniká. Delší držení v ústavu je přípustné jen na základě nového soudního rozhodnutí, před kterým soud znovu přezkoumá zdravotní stav pacienta a ve kterém znovu stanoví dobu jeho trvání.

Pacient a osoby jemu blízké, jeho zástupce nebo jeho opatrovník mohou kdykoli během doby, na kterou byla vyslovena přípustnost dalšího držení v

Nahrávám...
Nahrávám...