3.2.5.1
Rozhodnutí ve stavu, kdy pacient sám nemůže udělit souhlas
JUDr. Magda Václavíková
I plně svéprávný pacient se někdy může dostat do situace, že se sám nemůže k zamýšlené zdravotní službě vyjádřit, a to zejména s ohledem na svůj zdravotní stav. Psychicky otřesený pacient (např. po oznámení nepříznivé diagnózy), pacient v šoku (po úrazu, ztrátě krve), či pacient se silnými bolestmi nemusí být ve stavu, kdy je schopen plnohodnotného svobodného rozhodnutí a jeho způsobilost je silně narušena. Podobně problematické může být stanovení způsobilosti k rozhodnutí u pacientů s rozvíjející se demencí nebo zhoršujícím se psychiatrickým onemocněním, protože od určité chvíle už může být pacient prakticky nezpůsobilý. Odhad tohoto stavu je prakticky vždy na ošetřujícím lékaři. Ten se musí opřít o své zkušenosti se stavy pacientů v podobných situacích. Pokud má lékař pochybnosti o aktuální kompetenci pacienta přijmout a pochopit poskytnuté informace, musí se řídit naléhavostí, s jakou pacient potřebuje pomoc. Čím méně je zákrok (léčba) nutný, tím nutnější je zajistit, aby byl pacient informován a byl schopen vyjádřit svůj názor.
NahoruOsoba rozhodující za svéprávného pacienta
Jestliže se nejedná o služby, které je možné poskytovat bez souhlasu pacienta (neodkladnou péči), ZZS svěřuje právo rozhodnout o zákroku v první řadě osobě, kterou pacient při přijetí do péče označil jako osobu, již je možné informovat o jeho zdravotním stavu, pokud pacient zároveň určil, že tato osoba může…
