Input:

Uplatnění výše minimální mzdy v zákonu o daních z příjmů

30.6.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.3.8
Uplatnění výše minimální mzdy v zákonu o daních z příjmů

Ing. Ivan Macháček

V zákonu o daních z příjmů nalezneme několik ustanovení, ve kterých jsou stanovené daňové limity ovlivněny výší minimální mzdy. Pro rok 2020 došlo ke zvýšení minimální mzdy nařízením vlády č. 347/2019 Sb. Značné zvýšení minimální mzdy (meziročně o 9,36 %) ovlivňuje většinou pozitivně, ale u některých ukazatelů i negativně limity v zákonu o daních z příjmů, které jsou z minimální mzdy odvozovány.

Minimální mzda podle zákoníku práce

Zákoník práce (ZP) rozeznává dva pojmy – minimální mzda (§ 111 ZP) a zaručená mzda (§ 112 ZP).

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu podle § 3 ZP, přičemž mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Základními pracovněprávními vztahy podle § 3 ZP jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti). V souladu s § 111 odst. 2 ZP výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku, s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen.

Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Nejnižší úroveň zaručené mzdy podle § 112 odst. 2 ZP a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku, s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví ZP v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do 8 skupin prací a na základě nařízení vlády č. 347/2019 Sb. činí výše zaručené mzdy v roce 2020 od 14 600 Kč za měsíc (1. skupina prací) do 29 200 Kč za měsíc (8. skupina prací).

Vývoj minimální mzdy

Nařízením vlády ČR č. 567/2006 Sb. byla stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin základní sazba minimální mzdy 48,10 Kč za hodinu a 8 000 Kč za měsíc. Tyto sazby zůstaly v nezměněné výši až do 31. 7. 2013, kdy na základě nařízení vlády č. 210/2013 Sb. byla s účinností od 1. 8. 2013 zvýšena základní sazba minimální mzdy na částku 8 500 Kč (základní hodinová sazba se zvýšila na 50,60 Kč). Od roku 2015 dochází ke každoročnímu zvyšování minimální i zaručené mzdy, konkrétně pro rok 2015 nařízením vlády č. 204/2014 Sb., pro rok 2016 nařízením vlády č. 233/2015 Sb., pro rok 2017 nařízením vlády č. 336/2016 Sb., pro rok 2018 nařízením vlády č. 286/2017 Sb., pro rok 2019 nařízením vlády č. 273/2018 Sb. a pro rok 2020 nařízením vlády č. 347/2019 Sb. Od 1. 1. 2020 činí základní sazba minimální měsíční mzdy 14 600 Kč a základní sazba minimální hodinové mzdy 87,30 Kč. Minimální mzda je v roce 2020 o 71,76% vyšší než před 7 lety.

Vývoj základní měsíční sazby minimální mzdy od roku 2014 do roku 2020

Kalendářní rok Výše minimální mzdy v Kč
2014 8 500
2015 9 200
2016 9 900
2017 11 000
2018 12 200
2019 13 350
2020 14 600

Uplatnění minimální mzdy v limitech zákona o daních z příjmů

Minimální mzda je pro účely daně z příjmů definována v § 21g ZDP jako měsíční sazba minimální mzdy podle právních předpisů upravujících výši minimální mzdy, účinná k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období a neupravená s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti. Zákon o daních z příjmů uvádí následující ustanovení, která se odvolávají na výši minimální mzdy.

Vliv minimální mzdy na osvobození vyplácených důchodů od daně z příjmů

Podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP je od daně z příjmů osvobozena za zdaňovací období (kalendářní rok) z úhrnu příjmů ve formě pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku; do této částky se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů.

Zatímco za kalendářní rok 2019 byla osvobozena od daně z příjmů fyzických osob výše pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí 480 600 Kč, pak za kalendářní rok 2020 je osvobozena od daně z příjmů fyzických osob výše pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí 525 600 Kč.

Příklad – překročení hranice pro osvobození důchodu

Bývalý zaměstnanec zdravotnického zařízení pobírá starobní důchod z českého důchodového pojištění a penzi z Rakouska. Za rok 2019 obě částky souhrnně (po přepočtu rakouské penze na českou měnu podle § 38 odst. 1 ZDP) dosáhly výše 490 000 Kč, za rok 2020 pak dosáhnou výše 510 000 Kč. Jiné příjmy občan nemá.

Pro daňové řešení penze z Rakouska musíme vycházet ze smlouvy mezi ČR a Rakouskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 31/2007 Sb. m. s.). V článku 17 této smlouvy se uvádí, že penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě. Z toho vyplývá, že penze vyplácená občanovi z Rakouska podléhá zdanění v ČR.

Řešení za rok 2019:

Výše důchodu a penze převyšující hranici pro osvobození od daně z příjmů činí 9 400 Kč a tato částka přichází ke zdanění dle § 10 ZDP jako tzv. ostatní příjem. Vzhledem k tomu, že částka ke zdanění nedosáhne výše 15 000 Kč stanovené v § 38g odst. 1 ZDP pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nemusí občan podávat daňové přiznání za rok 2019.

Řešení za rok 2020:

S ohledem na souhrnnou výši důchodu a penze, která nedosahuje limitní výše 525 600 Kč, je důchod i penze v plné výši osvobozen od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP.

Příklad – zdanění starobního důchodu podle § 10 ZDP

Praktický lékař, který je již ve starobním důchodu, pobírá starobní důchod z českého důchodového pojištění a penzi z Německa, kde byl zaměstnán na klinice v Berlíně. Za rok 2020 obě částky souhrnně (po přepočtu německé penze na českou měnu podle § 38 odst. 1 ZDP) dosáhnou výše 560 000 Kč. Jiné příjmy občan nemá.

Pro daňové řešení penze z Německa musíme vycházet ze smlouvy mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění z příjmu a z majetku (č. 18/1984 Sb.). V článku 19 této smlouvy se uvádí, že penze poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou článku 18 odst. 1 (veřejné funkce) zdanění pouze v tomto státě. Z toho vyplývá, že penze vyplácená občanovi z Německa podléhá zdanění v ČR.

Výše důchodu a penze převyšující hranici pro osvobození od daně z příjmů činí 34 400 Kč a tato částka přichází ke zdanění podle § 10 ZDP. Občan musí podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020, ve kterém uvede jako dílčí základ daně podle § 10 ZDP částku 34 400 Kč. Výsledná daň při 15% sazbě daně činí 5 160 Kč. Po uplatnění základní slevy na dani na poplatníka ve výši 24 840 Kč je jeho výsledná daň nulová.

Vliv minimální mzdy na uplatnění ročního daňového bonusu

Poplatník daně z příjmů fyzických osob má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v rozsahu a výši uvedeném v § 35c a § 35d ZDP. Toto daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou:

  • slevy na dani,

  • daňového bonusu,

  • nebo slevy na dani a daňového bonusu.

Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění na vyživované dítě vyšší než daňová povinnost vypočtená za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem, který může poplatník uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně.

Zákonem č. 170/2017 Sb. byly počínaje lednem 2018 zpřísněny podmínky pro vyplácení daňového bonusu podle § 35c odst. 4 ZDP v tom smyslu, že se příjmy z nájmu a kapitálového majetku již nezapočítávají do limitu příjmů, který je nutno pro získání bonusu splnit. Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 (příjem ze závislé činnosti) nebo § 7 ZDP (příjem ze samostatné činnosti) alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Zatímco pro možnost výplaty daňového bonusu v roce 2019 musela činit výše příjmů podle § 6 nebo § 7 ZDP (popřípadě jejich součet) alespoň 13 350 Kč x 6 = 80 100 Kč, pak v roce 2020 musí činit výše příjmů podle § 6 nebo § 7 ZDP alespoň 14 600 Kč x 6 = 87 600 Kč, tedy o 7 500 Kč více za rok.

Příklad – uplatnění daňového bonusu

Občan má příjmy ze samostatné