Input:

Daňová kontrola

4.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.1.4
Daňová kontrola

Ing. Ivan Macháček

Správou daní rozumíme podle § 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále DŘ), postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. V § 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, stanoví, že finanční úřad vykonává vybranou působnost na celém území České republiky. Vybraná působnost je definována v § 10 odst. 4 tohoto zákona, a to tak, že vybranou působností se pro účely tohoto zákona rozumí a) provádění vyhledávací činnosti při správě daní, nebo b) provádění postupu k odstranění pochybností, daňové kontroly nebo jiných kontrolních postupů. Obě ustanovení byla do zákona o finanční správě vložena zákonem č. 243/2016 Sb.

Daňovou kontrolu u daňového subjektu provádí v převážné míře místně příslušný správce daně. Prováděním daňové kontroly jiným než místně příslušným správcem daně se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 5 Afs 217/2017-28. Zde se uvádí, že je rozdíl mezi místní příslušností podle daňového řádu a působností finančních úřadů podle zákona o finanční správě. Působnost označuje okruh úkolů, které správní orgán obecně řeší (věcná působnost) na určitém vymezeném území (územní působnost). Pravidla určení věcné a místní příslušnosti oproti tomu stanoví, který správní orgán bude jednat v konkrétní věci. Místní příslušnost tedy určuje, který ze správních orgánů, v jejichž působnosti je obecně řešení určité otázky, řeší jednotlivé konkrétní případy. Novelou zákona o finanční správě zákonodárce zavedl nový okruh věcné působnosti (vybranou působnost), kterou finanční úřady vykonávají na celém území ČR. Vybranou působnost tedy může vůči daňovému subjektu provádět kterýkoliv finanční úřad jako správní orgán s celostátní působností. Pod vybranou působnost spadá mj. i daňová kontrola.

Vybraná působnost je zvláštním institutem upraveným pouze v zákoně o finanční správě. Ten řeší jak obsah vybrané působnosti (§ 10 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb.), tak příslušnost orgánů, které vybranou působnost vykonávají (§ 8 odst. 2). S ohledem na komplexní úpravu vybrané působnosti jako zvláštního institutu je na pravidla obsažená v zákoně o finanční správě nutné nahlížet jako na lex specialis k úpravě místní příslušnosti v daňovém řádu. Pravidla místní příslušnosti v daňovém řádu se proto aplikují pouze na obecnou působnost finančních úřadů (§ 10 odst. 1 a 2), nikoliv na jejich působnost vybranou (§ 10 odst. 4).

Místní příslušnost správce daně

Podle ustanovení § 13 odst. 1 DŘ se místní příslušnost správce daně řídí:

  1. u fyzické osoby jejím místem pobytu – pro účely správy daní se místem pobytu fyzické osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje,
  2. u právnické osoby jejím sídlem – pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje.

Je-li předmětem daně nemovitost, je ke správě daní místně příslušný správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitost nachází.

Institut dožádání správce daně

Místně příslušný správce daně může dle § 17 DŘ dožádat jiného věcně příslušného správce daně téhož nebo nižšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů, které by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést vůbec. Dožádaný správce daně provede dožádané úkony, jakož i úkony, které zajišťují účel dožádání, bezodkladně, nebo sdělí důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže.

Institut delegace místní příslušnosti

Na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejblíže společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní podle § 18 DŘ na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; proti rozhodnutí ve věci delegace nelze uplatnit opravné prostředky.

Předmět a vymezení daňové kontroly

Daňovou kontrolu u poplatníka daně z příjmů fyzických a právnických osob upravují ustanovení § 85 až § 88 DŘ.

Předmět daňové kontroly

Předmětem daňové kontroly jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Daňovou kontrolu lze provádět společně pro více daňových řízení týkajících se jednoho daňového subjektu, tedy pro více zdaňovacích období. Správce daně může daňovou kontrolu zahájit i pro další daňová řízení rozšířením daňové kontroly probíhající k jinému daňovému řízení.

Správce daně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném rozsahu. Takto vymezený rozsah daňové kontroly lze v jejím průběhu upřesnit postupem pro její zahájení. Správce daně by měl provádět daňovou kontrolu až následně, kdy je možné spolehlivě zjistit a stanovit daň, to znamená až po podání řádného daňového tvrzení resp. dodatečného daňového přiznání.

Opakování daňové kontroly

Důležitou otázkou je právní řešení možného opakování daňové kontroly správcem daně. K opakování daňové kontroly se vyjadřuje znění § 85 odst. 5 DŘ. Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze ve dvou možných situacích:

  1. správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
  2. daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.

Správce daně seznámí daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly při jejím zahájení.

Zahájení daňové kontroly

Daňový subjekt je podle § 86 odst. 1 DŘ povinen umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly.

Oznámení správce daně o provedení daňové kontroly

Oznámení správce daně o provedení daňové kontroly není ještě vlastním zahájením daňové kontroly a nemá žádný vliv na úkony, které může daňový subjekt činit v rámci daňového řízení (možnost podání dodatečného daňového přiznání).

Vlastní zahájení daňové kontroly

Daňová kontrola je podle § 87 odst. 1 DŘ zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Dojde-li v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit správce daně, který ji zahájil.

Vliv zahájení daňové kontroly

Pro výkon správy daní je velmi důležitý okamžik zahájení daňové kontroly u daňového subjektu (vliv na přerušení a obnovení běhu lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 DŘ, nepřípustnost podat dodatečné daňové přiznání k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly podle § 141 odst. 6 DŘ).

Výzva k zahájení daňové kontroly

Může nastat situace, že daňový subjekt neumožní správci daně zahájit daňovou kontrolu, např. když daňový subjekt není zastižen ani po předchozí domluvě se správcem daně. Na tuto situaci pamatuje daňový řád v § 87 odst. 2. Zde se praví, že neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu, může k tomu být správcem daně vyzván. Ve výzvě správce daně stanoví základní předpoklady pro uskutečnění zahájení daňové kontroly:

  • místo zahájení daňové kontroly,

  • předmět daňové kontroly a

  • lhůtu, jejíž běh počíná dnem doručení, ve které je daňový subjekt povinen správci daně sdělit den a hodinu v rámci úředních hodin správce daně, kdy je připraven k zahájení daňové kontroly, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit. Tento den, který je daňový subjekt povinen sdělit, musí nastat nejpozději patnáctý den ode dne uplynutí lhůty uvedené ve výzvě a musí být sdělen správci daně nejméně 3 pracovní dny před navrhovaným termínem zahájení daňové kontroly.

Nevyhovění výzvě správce daně

Pokud daňový subjekt nevyhoví výzvě správce daně ve stanovené lhůtě, aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, nebo daň sjednat za podmínek uvedených v § 98 odst. 4 DŘ. Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle § 148 odst. 3 DŘ a odpadá překážka pro podání dodatečného daňového přiznání k dani, která měla být předmětem daňové kontroly.

Zpráva o daňové kontrole

O zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly sepíše správce daně podle § 88 odst. 1 DŘ zprávu o daňové kontrole, která obsahuje výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové kontroly, a odkaz na protokoly nebo úřední záznamy:

  • o zahájení daňové kontroly podepsaný úřední osobou a daňovým subjektem,

  • o jednáních vedených v průběhu daňové kontroly,

  • o skutečnostech zjištěných správcem daně mimo jednání,

  • o seznámení daňového subjektu s