dnes je 29.3.2024

Input:

Porozumění pacienta poskytnutým informacím

1.6.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1.4
Porozumění pacienta poskytnutým informacím

JUDr. Magda Vavrušková, JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D., Vozáb & Co. Law Offices s.r.o.

Pacient musí obdržet dostatek informací reprodukovaných na jemu srozumitelné úrovni tak, aby na jejich základě byl schopen učinit rozhodnutí a chápat důsledky svého souhlasu. Je proto třeba zařídit, aby byl pacient informován jazykem, kterému dobře rozumí. Je v rozporu s etickým přístupem i právy pacienta, pokud je pacientovi proveden neakutní zákrok bez předchozího informování a získání souhlasu z důvodu, že lékař, který zákrok provádí, není schopen s pacientem mluvit řečí, které by pacient rozuměl.

Používání medicínské terminologie

Hlavním úskalím v mluveném projevu zdravotníků je používání odborných termínů. Specialisté různých oborů mají ve zvyku používat odborné výrazy, které jsou pro laiky často nesrozumitelné. Medicína navíc používáním latinských obratů tento stav laikům ještě více komplikuje.

Lékař, který poskytuje informace potřebné pro rozhodnutí pacienta, by se měl používání odborných výrazů vyvarovat, případně je podrobně vysvětlit. Toto platí i pro sestavování formuláře informovaného souhlasu. Dobrým příkladem je například vývoj příbalových letáků k lékům, kde je kladen dozorčím orgánem zvláštní důraz na srozumitelnost pro běžného pacienta. Nauzea je sice pro lékaře běžné slovo, ale s pacientem by měl mluvit o nevolnosti. Informace ve stylu „bude Vám zaveden katetr” je nedostatečná. Je třeba zjednodušeně popsat, že jde o plastovou hadičku, která bude zavedena do žíly pacienta, aby se např. zjednodušila aplikace léku.

Úroveň komunikace s pacientem

Styl komunikace s pacientem je v současné době předmětem velkých diskuzí mezi lékaři, právníky, specialisty na etiku, dalšími odborníky a veřejností. Ve Velké Británii bylo například zavedeno doporučení, že jazyk, kterým je veden rozhovor s pacientem, by měl být na úrovni chápání dvanáctiletého dítěte. Toto doporučení má snižovat komunikační problémy jak s pacienty, kteří neovládají dokonale angličtinu (např. přistěhovalci), tak s těmi, kteří jsou jen málo obeznámeni s možnostmi poskytovanými současnou medicínou.

Celkově lze shrnout, že informovaný souhlas je možné získat pouze na základě rovnoprávného rozhovoru. Obě zúčastněné strany by měly vynaložit dostatečné úsilí na to, aby se domluvily, měly by si důvěřovat jak ohledně kvality, tak i množství vyměněných informací a prostřednictvím položených otázek a odpovědí na ně si potvrdit, že si opravdu rozumějí. S určitým odstupem lze říci, že jde o přirozenou komunikaci mezi dvěma stranami, které musejí spolupracovat na problému, pokud ho chtějí úspěšně vyřešit.

Svobodné rozhodnutí pacienta

V dnešní době se obecně neočekává, že by byl někdo přinucen k zákroku nedobrovolně. Nicméně není to příliš dávno, kdy probíhaly soudní spory mezi nemocnicemi a ženami, které tvrdily, že jim byla provedena nedobrovolná sterilizace. Mezi argumenty, které padly, bylo zmíněno, že dotyčné ženy nepochopily vlastní zákrok a jeho následky, poněvadž nebyly schopné plně vnímat lékaře, který je informoval. Hlavním problémem bylo, že tento zákrok byl nabídnut během již probíhajícího porodu (o dřívějším informování neexistovala dokumentace), což značně omezilo pacientky v právu na rozhodování bez nátlaku.

Co by měl mít lékař na paměti při informování pacienta

Je nutné, aby si lékař, který informuje pacienta, uvědomil několik zásadních věcí:

  • Situace, která je pro lékaře běžnou rutinou, může být pro jeho pacienta maximálně stresující, i když nejde o ohrožení života nebo o zásadně nepříznivou zprávu. Pokud je pacient otřesen (oznámením diagnózy, prognózou, navrženou léčbou, očekávanými následky léčby apod.), je vhodné podávání informace přizpůsobit jeho stavu, což mimo jiné znamená poskytnout pacientovi čas na vstřebání informace. Pokud to situace umožňuje, je lepší pacienta nechat, aby své pocity probral s rodinou a blízkými a rozhodl se o zákroku až následně.

  • Vztah pacienta a lékaře je stále v mnoha případech paternalistický (velmi často např. v případě komunikace se seniory)1. Pacient se musí zorientovat v nové situaci a přijmout novou životní realitu, ale ostýchá se přiznat své vnitřní pocity a nejistotu. Lékař je pak v pozici, kdy musí odhadnout, do jaké míry je jeho rozhovor s nemocným opravdu otevřený a rovnoprávný a kdy se pacient pouze snaží „vyhovět autoritě”. Proto je vhodné při

Nahrávám...
Nahrávám...