dnes je 29.3.2024

Input:

Pojištění odpovědnosti a změny související s novým občanským zákoníkem

2.6.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.1.5.18
Pojištění odpovědnosti a změny související s novým občanským zákoníkem

JUDr. Adam Doležal

Úvod

V souvislosti s novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., dále "NOZ") došlo k řadě zásadních změn, které mají vliv i na poskytování zdravotních služeb a soukromoprávní vztahy mezi poskytovatelem a pacientem. Kromě toho, že NOZ výslovně upravuje institut smlouvy o péči o zdraví (§ 2636 a násl. NOZ), jehož úprava má však jen omezený dopad, zásadním způsobem se proměňuje zejména civilněprávní odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb. Současný občanský zákoník na rozdíl od předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále "ObčZ") rozlišuje režimy tzv. smluvní a deliktní odpovědnosti. V praxi tento podvojný režim nebude mít větší význam. V případě porušení povinností při poskytování zdravotní péče je to pacient jako žalobce, kdo si může vybrat, v jakém odpovědnostním režimu bude uplatňovat své nároky. Vzhledem k praxi bude pacientem-žalobcem uplatňován nárok ze smluvní odpovědnosti.

Podmínky nástupu smluvní odpovědnosti tak v současné době jsou následující:

  • porušení smlouvy, tj. postup non lege artis,

  • újma na zdraví pacienta (jiná újma),

  • příčinná souvislost mezi postupem non lege artis a újmou,

  • nevyžaduje se zavinění

Změnilo se tedy to, že v současné době není vyžadováno zavinění poskytovatele pro uplatnění nároku z újmy. V praxi se nic zásadního nemění, neboť ve většině medicínsko-právních sporů bylo i před nabytím účinnosti NOZ základním problematickým aspektem dokazování v soudním řízení prokázání postupu non lege artis a příčinné souvislosti mezi pochybením a újmou na zdraví u pacienta, nikoliv otázka zavinění na straně poskytovatele.

Změna terminologie

NOZ přináší také základní terminologické změny, které kromě změněné struktury civilního deliktního práva mají významný dopad i na praxi poskytovatele zdravotních služeb, a to zejména pro pojištění odpovědnosti poskytovatele. NOZ totiž používá pojem újma jako pojem generální, tj. jako materiální i nemateriální, škodu pak chápe pouze jako újmu materiální, jako újmu na jmění. Dosavadní termín škoda na zdraví, který upravoval ObčZ, v rámci jasného rozlišení těchto odpovědnostních institutů NOZ opustil. V souvislosti s ublížením na zdraví se používá termín nemateriální újma, resp. újma na přirozených právech člověka. Za ublížení na zdraví náleží poškozenému náhrada nemateriální újmy sestávající z bolestného, ztížení společenského uplatnění a případně dalších nemajetkových újem. Tato terminologická změna má ovšem kromě jiného zásadní dopad na smluvní podmínky pojištění odpovědnosti, neboť některé nároky vyplývající z imateriální újmy podle NOZ budou odlišné a nebudou kryty pojistnou smlouvou, která je uzavřena před 1. 1. 2014.

Bolestné a ztížení společenské uplatnění – zrušení vyhlášky a vyšší nároky?

V souvislosti s civilní odpovědností a s nároky za vzniklou imateriální újmu se také hojně diskutovalo o zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále "vyhláška"). V  NOZ pak § 2958 stanoví, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Pro stanovení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění ovšem nově neexistuje opora v podobě podzákonného právního předpisu. Zákonodárce tak učinil výslovně kvůli tomu, že život a zdraví jsou hodnoty, které nemohou být materiálně vyjádřeny.

Taková úprava "vylekala" jak tradiční právní zástupce pacientů (obava z toho, že nebude možné dosáhnout mimosoudního narovnání a nebude možné určovat žalobní nárok), tak i právní zástupce lékařů (obava z toho, že ceny za případné újmy na zdraví budou neúměrně narůstat). Obě tyto obavy se ukázaly být ve své podstatě liché. Jednak již před samotným nabytím účinnosti NOZ se žalobní nároky za ztížení společenského uplatnění více než podle vyhlášky řídily úsudkem žalující strany, která vycházela z konstantní judikatury. Ta výslovně poukazovala na to, že mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat vztah přiměřenosti a náhrada musí odpovídat principu proporcionality – z něhož vyplývá požadavek, aby výše odškodnění ztížení společenského uplatnění byla přiměřená způsobeným následkům a jiným peněžitým náhradám (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 2370/2007). Tedy vyhláška o bolestném a ztížení společenského uplatnění nebyla v praxi často uplatňována. Nejvyšší částky za škodu na zdraví se tak pohybovaly již před nabytím účinnosti NOZ kolem hranice 15.000.000 Kč a žaloby na částku nad 1 milion byly u závažnějších pochybení běžné. V praxi se podobná výše dá očekávat i po nabytí účinnosti NOZ. Zároveň se v současné době odstranila i nejistota ohledně rozhodování soudů, když Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení k aplikaci § 2958 NOZ, zejména s ohledem na spravedlivý a rozumný výklad, podle něhož by bylo možné určovat výši náhrady podle zásady slušnosti. Toto stanovisko jako doporučující metodika nastavilo podrobnější konkretizaci a základní východiska, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím. Tuto metodiku vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí. Podle Nejvyššího soudu: "jde o materiál, který je vystavěn na základech, principech a metodách, které byly v době od listopadu 2012 do března 2014 diskutovány širší právnickou veřejností, a jehož odborným podkladem je komplexní medicínsky pojatá systematika zdravotních újem, vystihující vzájemné proporce v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Její praktická realizace vyžaduje dostatečně široké skutkové zjištění ohledně stavu pacienta doplněné o jeho odborné lékařské hodnocení tak, aby pro rozhodnutí soudu byl zajištěn dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný podklad, umožňující dosáhnout přiměřených proporcí mezi jednotlivými typy újem při současném zachování prostoru pro zohlednění individuálních okolností na straně poškozeného. Metodika Nejvyššího soudu nemá a nemůže mít závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o. z., proto Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. využívaly, a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených. Text Metodiky je od 14. 4. 2014 k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz). Nejvyšší soud vyzývá soudce ke studiu

Nahrávám...
Nahrávám...