7.0
Negativní revers a odvolání souhlasu s poskytnutím zdravotní služby
JUDr. Magda Vavrušková, JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D., Vozáb & Co. Law Offices s.r.o.
Zdravotní služby lze zásadně poskytovat jen se svobodným a informovaným souhlasem pacienta (s výjimkami, o kterých bude pojednáno blíže v kapitolách Hospitalizace pacienta bez souhlasu, Neodkladná péče při stavu neumožňujícím vyslovení souhlasu, Neodkladná péče u nezletilých a osob s omezenou svéprávností a Pacient ohrožující sebe nebo své okolí). Toto právo pacienta je potřeba chápat jak v pozitivní rovině, kdy se pacient rozhoduje mezi jednotlivými alternativami léčby připadajícími v jeho případě v úvahu, tak i v negativní rovině, tedy že pacient má právo léčbu zcela odmítnout nebo jednou udělený souhlas dodatečně odvolat. Zákon tak v souladu s vývojem vztahu mezi lékařem a pacientem od paternalistického k partnerskému pojetí chápe jako nejvyšší hodnotu nikoliv ochranu zdraví pacienta, ale ochranu jeho svobodné vůle včetně rozhodování o zásazích do jeho tělesné a duševní integrity.
NahoruRozpor s Hippokratovou přísahou
Toto právo pacienta bývá mezi lékaři vnímáno nejproblematičtěji, protože je v přímém rozporu s Hippokratovou přísahou, konkrétně tou její částí, která zavazuje lékaře konat léčebné úkony ve prospěch nemocného podle lékařových schopností a jeho úsudku a vystříhat se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nicméně je potřeba mít na paměti, že přísaha je „pouze” mravním závazkem a že přednost má ZZS jakožto právní norma, resp. též Listina základních práva a svobod a Úmluva o biomedicíně, jejichž obsah se do úpravy ZZS promítá.
K tomuto rozporu se v minulosti vyslovil i Ústavní soud ČR, který již za účinnosti zákona o péči o zdraví lidu prohlásil, že nedotknutelnost integrity osobnosti je základním ústavním principem a že případy, kdy lze zásadu svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví (resp.…
