dnes je 29.3.2024

Input:

Hospitalizace pacienta bez souhlasu

1.6.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.1
Hospitalizace pacienta bez souhlasu

JUDr. Magda Vavrušková, JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D., Vozáb & Co. Law Offices s.r.o.

Pod pojmem hospitalizace rozumí ZZS dobu, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko poskytována ve zdravotnickém zařízení lůžková péče, přičemž tato doba je zpravidla delší než 24 hodin. Hospitalizace je svým způsobem zásahem do základních práv člověka, a sice práva na osobní svobodu1, protože pacient je umístěn v zařízení, kde se musí podřídit jistým omezením a vnitřnímu řádu poskytovatele zdravotních služeb. Zásadně by toto omezení mělo být dobrovolné, a proto se k hospitalizaci vyžaduje souhlas pacienta.

Výjimky z tohoto pravidla upravuje ustanovení § 38 odst. 1 a odst. 2 ZZS, které určuje případy, kdy je možné pacienta hospitalizovat i bez jeho souhlasu, příp. bez souhlasu osoby oprávněné udělit souhlas za pacienta. Jednotlivé případy jsou vymezeny taxativně, což znamená, že je nelze aplikovat na širší okruh případů, než které jsou výslovně stanoveny v zákoně.

Hospitalizace z rozhodnutí soudu

Pacienta je možné bez jeho souhlasu hospitalizovat, pokud mu bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče, pokud je mu nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo pokud je mu nařízeno vyšetření zdravotního stavu podle trestního řádu2 nebo zákona o zvláštních řízeních soudních3. Tyto případy jsou vymezeny v ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) ZZS.

Pro tuto skupinu případů je společné, že zde musí existovat pravomocné rozhodnutí soudu, které hospitalizaci pacientovi za výše uvedeným účelem nařizuje. Poskytovatel zdravotních služeb tedy již nemusí zkoumat důvodnost hospitalizace, ani zda ji zdravotní stav pacienta odůvodňuje, neboť to bylo předmětem zkoumání již v řízení před soudem (zpravidla prostřednictvím znaleckého posudku).

Hospitalizace podmíněná zdravotním stavem pacienta

Pacienta je dále možné hospitalizovat v případě, že ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy, touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, a dále v případě, že zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby souhlas s hospitalizací vyslovil sám pacient. Zákonným podkladem jsou ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a písm. c) ZZS.

V těchto situacích nutnost hospitalizace vyplývá ze zdravotního stavu pacienta, a tedy je na poskytovateli zdravotních služeb, aby ji posoudil. V případě, že se zdravotní stav pacienta změní tak, že je již schopen souhlas vyslovit, je poskytovatel zdravotních služeb povinen pokusit se rozhodnutí pacienta ohledně pokračování hospitalizace získat.

Hospitalizace nezletilého pacienta a pacienta s omezenou svéprávností

U nezletilých osob a u osob s omezenou svéprávností by za normálních okolností s hospitalizací dával souhlas jejich zákonný zástupce, popř. opatrovník, pokud by se nejednalo o některý z případů hospitalizace bez souhlasu uvedených výše. Pokud však existuje podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbání, ZZS v ustanovení § 38 odst. 2 specificky u těchto pacientů rozšiřuje možnosti hospitalizace bez souhlasu i na tento případ.

Smyslem ustanovení je ochrana pacientů, kteří nejsou plně svéprávní, a proto nemohou o hospitalizaci sami rozhodnout a jsou odkázáni na rozhodnutí jiné osoby. Není rozhodné, kdo je podezřelým z týrání či zanedbávání, tedy zda je to tatáž osoba, která by byla za jiných okolností oprávněna udělit souhlas s hospitalizací, nebo někdo jiný; rozhodný je pouze stav pacienta, který podezření z týrání, zneužívání či zanedbávání

Nahrávám...
Nahrávám...